S tím, jak jsme už prakticky rok všichni napůl zavření, souvisí i to, že můžeme přibírat na váze. A týká se to bohužel i dětí.
Neposkytnu univerzální návod, jak tohle řešit. On totiž neexistuje ani u dětí. Ale jako někdo, kdo se obezitou zabývá roky a kdo se jí zabýval i s ohledem na obezitu extrémní, jsem samozřejmě narazila i na otázku hubnutí u dětí a dospívajících. Nechme stranou extrémnější případy, kdy už je opravdu třeba i výraznější energetická úprava jídelníčku. V tomhle věku patří do rukou nutričních terapeutů, kteří se navíc specializují na dětskou obezitu (přece jen trochu něco jiného než u dospělých to je). A bavme se o takových těch „oplácanějších“ dětech.
Neříkejme si, že z toho vyrostou, pokud sami máme výrazně víc kilogramů, než by bylo vhodné, a pokud na svém stravování sami nic neměníme. Ty děti z toho nevyrostou, protože napodobují to, co děláme my. A taky jídlo z valné části dostávají od nás. Na druhou stranu, nenuťme je ani k dietám a výraznému omezování – to se někdy může stát u maminek, které jsou zvyklé držet nějaké diety celý dospělý život, a jejich dcera v dospívání chce hubnout (nebo je k tomu vedená). Dítě nemůže jíst jako malý dospělý. Nemělo by se řídit nastavením kdejaké internetové tabulky živin bez ohledu na svoje potřeby. Co tedy můžeme dělat my?
1. Jezme sami vhodně. Žádné drastické diety, ani žádné jídlo bez ladu a skladu v nekontrolovaném množství. Nemůžeme po dítěti chtít, aby jedlo brokolici, když se jí sami nedotkneme. Když vidí doma, jak se někdo ošklíbá nad jakoukoli zeleninou, samo ji jíst taky patrně nebude.
2. Odstraňme doma pokušitele. Žádné sladkosti, slanosti, nevhodnosti. Když to není doma, nesní se to. A jí se v době, která je jídlu určená – ne pořád a kdykoli.
3. Žádné sladké pití – my, ani dítě. Odnaučovat, odnaučovat, odnaučovat.
4. Aktivita. To je u dětí a dospívajících základ! Nemají teď sportovní kroužky, často sedí celé dny doma, nehýbají se. Snažme se proto být co nejaktivnější v rodině – jedna krátká vycházka o víkendu to nezachrání. Ukažme, že jsme sami aktivní a nejedeme autem někam, kam dojdeme během 10 minut pohodlně pěšky. Klidně s nimi cvičme. Třeba dospívající můžou v pohodě cvičit s vlastním tělem, kluky to může i bavit s vidinou, že budou mít svaly a že cvičí s tátou (kterému to taky prospěje, že jo 
, programy typu starého P90X, různé posilování s vlastní vahou, atd. atp.), holky zas si klidně můžou zacvičit s různými internetovými programy, které cvičí i dospělé ženské (anebo si to prohodit, propána!). A s menšími dětmi víte asi sami, co zrovna ty vaše může bavit nejvíc.
5. Nenuťme dítěti dietu! V době vývoje nemůže jíst jako letitá dietářka. Nemůže jíst tolik vlákniny jako dospělý člověk (u dětí a dospívajících platí velmi jednoduchá rovince: množství vlákniny na den v gramech = věk + 5), ne fakt to není „vhodné“ a „zdravější“, jejich trávicí trakt na to skutečně není vybaven a můžete ho poškodit. Není pro ně vhodné jídlo s dávkou umělých sladidel. Není pro ně vhodné jíst ani v poměrech živin, které nastavují kdejaké rovnice určené pro dospělé (a ještě započítávající pravidelný pohyb).
Zkrátka, dokud není obezita u dítěte v nějakém vyšším stupni, jděme příkladem a zaveďme doma čas jídla, počet jídel za den a jejich správné složení – a nic navíc. Ani ve špajzu. Odstraňme veškeré slazené pití a nenahrazujme ho něčím s umělými sladidly. Buďme sami aktivní a nuťme k aktivitě i dítě, navzdory otráveným obličejům. U větších dětí a dospívajících zkusme navrhnout třeba to společné cvičení. Já vím, že naprostá většina rodičů to už dělá. Jen to nepřehánějme ani na druhou stranu a nedělejme z dítěte dietáře. Ty děti sice „z toho nevyrostou“ dost možná, ale když se naučí jíst dobré jídlo, ideálně z co nejpřirozenějších surovin a bez náhražek, a když se naučí aktivně hýbat (nejen cvičit, ale chodit, něco dělat, neprosedět celý den), je velká šance, že za rok už tak oplácané nebudou, až se povytáhnou, a nebudou přibírat dál víc tuku, než by měly. A hele, nám to taky prospěje, když to tak budeme dělat sami.
No a pokud je tu řeč o obezitě vyššího stupně (a pozor, u dětí se to měří jinak, nebavíme se o BMI, to fakt ani moc nejde, bavíme se o percentilu – tedy o tom, kolik procent dětí stejného věku je takových a makových), řešme to s odbornými nutričními terapeuty specializovanými na práci s dětmi a mládeží.
Pevné nervy a nevzdávejme to!
Mrazák je místo, kde se odehrává dost důležitá část přípravy jídla. Zejména když potřebuju dodržovat jídelníček. A pár minut přípravy u velkého nákupu mi ušetří hodně času v následujících dnech a týdnech – a taky hodně nechtěných kalorií, když radši sáhnu po něčem jednodušším, ale méně vhodném.
A na ty dny jsou zamražené krabičky určené.
