Když se sejde herec, který hubne před očima veřejnosti, s trenérkou a výživovou specialistkou, která taky ráda jí… Jo, takhle nějak začíná anotace mojí nové knížky. Já se totiž dneska chlubím! Ano, napsala jsem další kousek.
Tedy je to společné dílko, kde za hlavní hvězdu je Martin Zounar. To on hubnul a především si novou hmotnost krásně drží. Před časem jsme se proto dohodli, že by bylo fajn o té jeho cestě trochu povyprávět. V čem je jiná?
Především je jiná v přístupu. Tohle nebyla žádná rychlodieta, žádné zázračné koktejly, žádné drastické omezování. Bylo to hubnutí v podobě, která se dala poměrně dobře udržet a při které se nevyjídá lednička 🙂 Patřilo k němu i cvičení a pohyb obecně. Zkrátka to, s čím ráda „trápím“ svoje klienty i já.
Pro pořádek, Martin Zounar není můj klient. Já jsem tady byla jen za svědka a za člověka, který dal tomu vyprávění formu. A tu formu jsem tomu dávala opravdu ráda, protože tato cesta může inspirovat, zdravě inspirovat, spoustu lidí. Ale tohle zhodnocení už musím nechat na vás.
Tento článek vznikl už před pár lety pod názvem, který odpovídal názvu i celé aplikace. Článek se stal cílem soustředěného hackerského útoku z východu do takové míry, že jsem ho musela smazat a přepsat pod jiným názvem. Zároveň obsahuje recenzi programu, který po mírných úpravách existuje dodneška, proto jsem ho chtěla zase oživit.
Recenze na další cvičební – a taky jídelní – program! Tentokrát aplikace od slavného specialisty na extrémní hubnutí Chrise Powella a jeho tehdejší ženy Heidi. Dnes už se o aplikaci a program stará Chris sám, základ ovšem zůstal stejný. Ale pojďme už k původnímu textu.
Transform With Chris and Heidi je ještě pořád relativně nová appka, která funguje na všech platformách. Nabízí komplexní balík: jídlo, cvičební plány, tréninky, motivaci, deník, komunitu.
Co je v nabídce? 3 verze programu: At Home – na doma, bez nutnosti nářadí, zaměřeno na hubnutí Physique – je zapotřebí fitko na tréninky, na hubnutí i budování svalové hmoty a tvarování Cross Training – intenzivka na svaly, vytrvalost, sílu (a taky samozřejmě při tom tréninku a způsobu jídla budete hubnout)
Každý program je odstupňovaný podle úrovní (několik podle obtížnosti) a taky podle jídelního plánu. Ten se řídí podle Chrisova systému cyklování sacharidů.
Cyklování sacharidů podle Chrise a Heidi Nejsem sama příznivcem cyklování v běžném provozu (samozřejmě je to třeba v přípravě a ladění formy, ale já sama to klientům nikdy nenasazovala, pokud se bavíme o nastartování hubnutí a učení novým jídelním návykům, protože to pro chronické dietářky až moc zavání další dietou, kterou neudrží), ale Chrisovo cyklování není zase tak drastické. Používá několik úrovní: od mírné, kdy se na nízkosacharidový příjem jede dvakrát do týdne až po turbo s pěti nízkosacharidovými dny v týdnu.
Příjem V tomto programu (a všech dalších programech od Powellových) je příjem slušně vysoko – zejména pro dietáře. Ostatně, to je hlavní postesk snad všech uživatelů! Že je to moc jídla, že se to nedá sníst, a jestli někde není chyba. Tak ne, není! Příjem je dostatečný a příjem je v rozumné výši! Zejména když do programu patří pohyb. A ten příjem je vysoko (pro dietáře) i v programu pro hubnutí. Je nepatrně nižší u turbo verze na hubnutí, protože je to dáno počtem nízkosacharidových dní, kdy je v tomto programu lehce sníženo – ale pořád je to víc, než si většina dietářek myslí, že by měly jíst 🙂
Jídelní plány Uživatelé mají k dispozici jídelní plány v podstatě na míru. Program sám vybere soubor jídel, která dohromady dají určité množství kalorií a makroživin. Snídaně jsou zvláštní kategorie, protože v každý den každého plánu vypadají složením stejně. Pak je tam soubor jídel použitelných na svačiny a obědy – opět všechny v plus minus stejném rozložení živin. A soubor jídel na večeři – ty jsou zásadně nízkosacharidové. Z tohoto nízkosacharidového souboru se potom skládají i jídla v nízkosacharidový den (s výjimkou snídaně). Uživatel dostane navržený jídelní plán, ve kterém si může vyměnit jednotlivá jídla z dané kategorie podle toho, co má doma, jak stíhá vařit, na co má chuť. Jídelníčky skládá počítač, proto se klidně stává, že na jeden den nasadí 3 proteinové koktejly! Nebo protein s müsli, proteinovou tyčinku a tvaroh (cottage, klasický tvaroh holt nemají) s müsli za sebou. Pak je třeba si fakt trošku pohrát a jídla povyměňovat. Sice je to složením a v makroživinách vyrovnané, ale zrovna značka ideál denního stravování to podle mě moc není 🙂
Cvičení Cvičební plány jsou předepsané na každý program a v něm na každou úroveň zvlášť. Doprovázejí je pochopitelně tréninkové plány i s video návody. Trénink se dá pustit i s časováním, což ohromně usnadní práci, když už cvičíte pokročileji ve fitku třeba. Tento předepsaný program doprovází ještě vždy kardio – to je také předepsané na čas a postupně se jeho náročnost zvyšuje. Můžete si vybrat aktivitu podle sebe, jen ji provozujte určitý předepsaný počet dní v týdnu a minimálně tak dlouho, jak máte. Často se doporučuje také intervalový trénink (což je v aplikaci vždycky napsáno). Já často využívala nordic walking. Nebo ranní cvičení s Jillian, Shaunem T nebo 21 Day Fix.
Osobní pocity Vyzkoušela jsem program na hubnutí doma v pár úrovních a physique (cross si asi dám tento měsíc). S jídlem mám občas trošku problém, jak píšu výše. Musela jsem popřehazovat jídla, aby se jídelníček blížil víc tomu, na co jsem zvyklá. Jsem hodně na sladké, ale 3 sladká jídla za sebou nedávám 🙂 A nehodlám pít 3 proteiňáky za den, když se můžu normálně najíst. Tréninkové plány byly zatím všechny super. Ty rozhodně doporučuju. Jsem kvůli nim v pokušení využít i poslední hodiny speciální nabídky na doživotní předplatné 🙂
Nenaučí vás to asi jíst a tvořit si jídelníček sami. Naučí vás to pravidelně a správně cvičit (teda, nakolik to jde bez dohledu – ale začátečníkům já pořád dokola doporučuju, aby ty peníze věnovali a skutečně si zaplatili odborníka aspoň párkrát – a ve všech druzích cvičení, ono blbě cvičení jóga napáchá víc škody než užitku, stejně jako pilates, stejně jako strečing, stejně jako všechny silové typy cvičení, ostatně i jako blbě provozovaný běh nebo nordic walking…, no, asi už mi rozumíte, že). Pokud vám vyhovuje předepsaný program, kterým se budete řídit, je tohle docela dobrá varianta. Nenaučíte se propočítat, co potřebujete, ale můžete si popřehazovat už předepsaná jídla do jednoho jídelního dne a složit si to podle toho, co máte doma a co budete vařit zbytku rodiny. Samozřejmě je to všechno anglicky, to snad nemusím dodávat 🙂 Jo a ještě to neumí používat metrický systém, takže Evropa musí přepočítávat. To je poměrně velká nevýhoda.
Odkaz http://thetransformapp.com/, ten vás dovede na stránku, kde můžete taky zakoupit, jinak přes App Store (nebo podobně na jiném operačním systému)
Povedlo se, povedlo! Oficiálně se kniha narodila 7. 12. Jmenuje se CHCI KONEČNĚ ZHUBNOUT, míry a váhy: 132 na 207, váha 266 gramů. Dorostla do 136 stran a nemůže se dočkat, až si ji prohlídnete.
Rodila se na etapy. Vzniknout jí daly nejčastější dotazy klientů i nejedna debata o zázracích, koktejlech, odříkání, měsíčních dietách, lednových trápeních i plavkových krizích. Co v ní tedy najdete? To nejzákladnější, co potřebujete vědět, jestliže chcete zhubnout nebo vůbec být fit a zdraví. Vysvětlení základních pojmů, se kterými se setkáváme při všech možných diskusích o hubnutí a dietách. Objasnění, jak se to má s nejčastějšími mýty a polopravdami. A taky návod na jednoduché postupné kroky, díky kterým budete hubnout bez trápení a hladovek.
Určitě tu nenajdete návod, jak za týden zhubnout 5 kilo a jak se „detoxikovat“. Nehledejte tam ani zázračný přípravek, který stačí měsíc užívat, a člověk bude už navěky krásně štíhlý a fit. Dokonce jsem si i dovolila říct, proč tyhle věci jaksi nefungují a proč ony ty zázraky zase tak zázračné nejsou.
Ale hele, jestli chcete jídelníček, tak ten tam je! I s recepty na jídla, kterých se třeba zarytí dietáři děsí 🙂
No zkrátka víte co? Posuďte sami! Seženete ji u každého slušnějšího knihkupce. Kdyby nebyla, nechte si ji objednat – jen ať ji hezky mají 🙂 Anebo pokud se vám už nikam nechce, můžete to zkusit i online:
S tím, jak jsme už prakticky rok všichni napůl zavření, souvisí i to, že můžeme přibírat na váze. A týká se to bohužel i dětí.
Neposkytnu univerzální návod, jak tohle řešit. On totiž neexistuje ani u dětí. Ale jako někdo, kdo se obezitou zabývá roky a kdo se jí zabýval i s ohledem na obezitu extrémní, jsem samozřejmě narazila i na otázku hubnutí u dětí a dospívajících. Nechme stranou extrémnější případy, kdy už je opravdu třeba i výraznější energetická úprava jídelníčku. V tomhle věku patří do rukou nutričních terapeutů, kteří se navíc specializují na dětskou obezitu (přece jen trochu něco jiného než u dospělých to je). A bavme se o takových těch „oplácanějších“ dětech.
Neříkejme si, že z toho vyrostou, pokud sami máme výrazně víc kilogramů, než by bylo vhodné, a pokud na svém stravování sami nic neměníme. Ty děti z toho nevyrostou, protože napodobují to, co děláme my. A taky jídlo z valné části dostávají od nás. Na druhou stranu, nenuťme je ani k dietám a výraznému omezování – to se někdy může stát u maminek, které jsou zvyklé držet nějaké diety celý dospělý život, a jejich dcera v dospívání chce hubnout (nebo je k tomu vedená). Dítě nemůže jíst jako malý dospělý. Nemělo by se řídit nastavením kdejaké internetové tabulky živin bez ohledu na svoje potřeby. Co tedy můžeme dělat my?
1. Jezme sami vhodně. Žádné drastické diety, ani žádné jídlo bez ladu a skladu v nekontrolovaném množství. Nemůžeme po dítěti chtít, aby jedlo brokolici, když se jí sami nedotkneme. Když vidí doma, jak se někdo ošklíbá nad jakoukoli zeleninou, samo ji jíst taky patrně nebude.
2. Odstraňme doma pokušitele. Žádné sladkosti, slanosti, nevhodnosti. Když to není doma, nesní se to. A jí se v době, která je jídlu určená – ne pořád a kdykoli.
3. Žádné sladké pití – my, ani dítě. Odnaučovat, odnaučovat, odnaučovat.
4. Aktivita. To je u dětí a dospívajících základ! Nemají teď sportovní kroužky, často sedí celé dny doma, nehýbají se. Snažme se proto být co nejaktivnější v rodině – jedna krátká vycházka o víkendu to nezachrání. Ukažme, že jsme sami aktivní a nejedeme autem někam, kam dojdeme během 10 minut pohodlně pěšky. Klidně s nimi cvičme. Třeba dospívající můžou v pohodě cvičit s vlastním tělem, kluky to může i bavit s vidinou, že budou mít svaly a že cvičí s tátou (kterému to taky prospěje, že jo , programy typu starého P90X, různé posilování s vlastní vahou, atd. atp.), holky zas si klidně můžou zacvičit s různými internetovými programy, které cvičí i dospělé ženské (anebo si to prohodit, propána!). A s menšími dětmi víte asi sami, co zrovna ty vaše může bavit nejvíc.
5. Nenuťme dítěti dietu! V době vývoje nemůže jíst jako letitá dietářka. Nemůže jíst tolik vlákniny jako dospělý člověk (u dětí a dospívajících platí velmi jednoduchá rovince: množství vlákniny na den v gramech = věk + 5), ne fakt to není „vhodné“ a „zdravější“, jejich trávicí trakt na to skutečně není vybaven a můžete ho poškodit. Není pro ně vhodné jídlo s dávkou umělých sladidel. Není pro ně vhodné jíst ani v poměrech živin, které nastavují kdejaké rovnice určené pro dospělé (a ještě započítávající pravidelný pohyb).
Zkrátka, dokud není obezita u dítěte v nějakém vyšším stupni, jděme příkladem a zaveďme doma čas jídla, počet jídel za den a jejich správné složení – a nic navíc. Ani ve špajzu. Odstraňme veškeré slazené pití a nenahrazujme ho něčím s umělými sladidly. Buďme sami aktivní a nuťme k aktivitě i dítě, navzdory otráveným obličejům. U větších dětí a dospívajících zkusme navrhnout třeba to společné cvičení. Já vím, že naprostá většina rodičů to už dělá. Jen to nepřehánějme ani na druhou stranu a nedělejme z dítěte dietáře. Ty děti sice „z toho nevyrostou“ dost možná, ale když se naučí jíst dobré jídlo, ideálně z co nejpřirozenějších surovin a bez náhražek, a když se naučí aktivně hýbat (nejen cvičit, ale chodit, něco dělat, neprosedět celý den), je velká šance, že za rok už tak oplácané nebudou, až se povytáhnou, a nebudou přibírat dál víc tuku, než by měly. A hele, nám to taky prospěje, když to tak budeme dělat sami.
No a pokud je tu řeč o obezitě vyššího stupně (a pozor, u dětí se to měří jinak, nebavíme se o BMI, to fakt ani moc nejde, bavíme se o percentilu – tedy o tom, kolik procent dětí stejného věku je takových a makových), řešme to s odbornými nutričními terapeuty specializovanými na práci s dětmi a mládeží.
Za chvíli je léto. Musím zhubnout! A rychle. Jo, co vlastně dneska k obědu? Smažák? Sakra. Ale musí být dietní! Kouknu se na net, jak to udělat, aby byl dietní!
Už jste taky narazili na internetu na diskuse jak na dietní smažák, dietní řízky, dietní zabijačku? Musím hubnout, tak přece nemůžu ten smažák klasicky. Ale když vynechám mouku, určitě to bude v pohodě a kila poletí dolů jak po másle!
Můžeme se tím bavit. Anebo se nad tím můžeme zamyslet. Proč se snažíme hledat zkratky? A proč nejsme ochotní něco změnit? Opravdu si myslíme, že obalením v psylliu dosáhneme „hubnoucího smažáku“?
OTOČÍM TO O 180 STUPŇŮ Člověk velmi nerad mění svoje návyky. To se ví. Proto je každá změna tak těžká. U toho, kdo se snaží zhubnout, to platí o to víc. Tady se totiž nebavíme o tom, jestli začnu chodit do práce levou nebo pravou cestou a jestli to nádobí budu mýt ráno nebo večer. Při hubnutí toho musíme změnit víc.
Potíž je v tom, že většina lidí chce měnit všechno najednou. Otočit svůj život po 20, 30, 50 letech vzhůru nohama. Najednou dělat všechno úplně jinak než dřív. Totálně naopak. A ono to nefunguje. Protože to nikdo dlouho nevydrží. Takže po dvou týdnech, měsíci „diety“ začneme hledat, jak udělat buchty zdravé. A jak zdravě osmažit květák. Ten je přece v pořádku, ne?
Aby bylo jasno, já rozhodně neříkám, že odteď máte už navždycky zapomenout na všechny ty obalované květáky, smažáky a řízky! To vůbec ne. Ani neříkám, že nejde najít variantu, která je pro tělo prospěšnější. U buchet i řízků. Upéct místo smažení ve friťáku. Obalit jinak. Ubrat množství cukru v buchtě (ne, nezachráníme to, když tam místo cukru dáme med – ty dobré látky v medu se tepelnou úpravou vytratí a zůstane zase jenom energie z cukru). Tohle všechno je v pořádku a hledejme nové, zdravější cesty.
Ale nečekejme, že začneme hubnout, když ten smažák budeme obalovat ve vláknině – a jíst ho třikrát týdně. A když ta „zdravá buchta“ bude obden.
KROK ZA KROKEM Když se snažíme něco měnit, nejlepší je postupovat po jednotlivých krocích. Jeden po druhém. Začněme tím, že ten smažák volíme z kvalitního sýru. Pak ho obalme trošku jinak. Pak ho místo smažení upečme. Pak si ho nedávejme pokaždé, když na něj dostaneme chuť. A pak si ho nechme na velmi výjimečné příležitosti. A nenamlouvejme si, že děláme něco pro svoje zdraví, když ho jíme často, ale ve „zdravé“ úpravě, která nám vůbec nechutná.
Často je zkrátka lepší postupnými kroky ten pomyslný smažák odbourat a z jídelníčku ho vystrnadit úplně. A když na něj jednou za půl roku dostaneme neodolatelnou chuť, dát si prostě klasiku. Uspokojí totiž nakonec mnohem víc než ty „zdravé“ verze, které nám třeba nechutnají.
, programy typu starého P90X, různé posilování s vlastní vahou, atd. atp.), holky zas si klidně můžou zacvičit s různými internetovými programy, které cvičí i dospělé ženské (anebo si to prohodit, propána!). A s menšími dětmi víte asi sami, co zrovna ty vaše může bavit nejvíc.