OBEZITA U DĚTÍ A DOSPÍVAJÍCÍCH

S tím, jak jsme už prakticky rok všichni napůl zavření, souvisí i to, že můžeme přibírat na váze. A týká se to bohužel i dětí.

Neposkytnu univerzální návod, jak tohle řešit. On totiž neexistuje ani u dětí. Ale jako někdo, kdo se obezitou zabývá roky a kdo se jí zabýval i s ohledem na obezitu extrémní, jsem samozřejmě narazila i na otázku hubnutí u dětí a dospívajících. Nechme stranou extrémnější případy, kdy už je opravdu třeba i výraznější energetická úprava jídelníčku. V tomhle věku patří do rukou nutričních terapeutů, kteří se navíc specializují na dětskou obezitu (přece jen trochu něco jiného než u dospělých to je). A bavme se o takových těch „oplácanějších“ dětech.

Neříkejme si, že z toho vyrostou, pokud sami máme výrazně víc kilogramů, než by bylo vhodné, a pokud na svém stravování sami nic neměníme. Ty děti z toho nevyrostou, protože napodobují to, co děláme my. A taky jídlo z valné části dostávají od nás. Na druhou stranu, nenuťme je ani k dietám a výraznému omezování – to se někdy může stát u maminek, které jsou zvyklé držet nějaké diety celý dospělý život, a jejich dcera v dospívání chce hubnout (nebo je k tomu vedená). Dítě nemůže jíst jako malý dospělý. Nemělo by se řídit nastavením kdejaké internetové tabulky živin bez ohledu na svoje potřeby. Co tedy můžeme dělat my?

1. Jezme sami vhodně. Žádné drastické diety, ani žádné jídlo bez ladu a skladu v nekontrolovaném množství. Nemůžeme po dítěti chtít, aby jedlo brokolici, když se jí sami nedotkneme. Když vidí doma, jak se někdo ošklíbá nad jakoukoli zeleninou, samo ji jíst taky patrně nebude.

2. Odstraňme doma pokušitele. Žádné sladkosti, slanosti, nevhodnosti. Když to není doma, nesní se to. A jí se v době, která je jídlu určená – ne pořád a kdykoli.

3. Žádné sladké pití – my, ani dítě. Odnaučovat, odnaučovat, odnaučovat.

4. Aktivita. To je u dětí a dospívajících základ! Nemají teď sportovní kroužky, často sedí celé dny doma, nehýbají se. Snažme se proto být co nejaktivnější v rodině – jedna krátká vycházka o víkendu to nezachrání. Ukažme, že jsme sami aktivní a nejedeme autem někam, kam dojdeme během 10 minut pohodlně pěšky. Klidně s nimi cvičme. Třeba dospívající můžou v pohodě cvičit s vlastním tělem, kluky to může i bavit s vidinou, že budou mít svaly a že cvičí s tátou (kterému to taky prospěje, že jo 🙂 , programy typu starého P90X, různé posilování s vlastní vahou, atd. atp.), holky zas si klidně můžou zacvičit s různými internetovými programy, které cvičí i dospělé ženské (anebo si to prohodit, propána!). A s menšími dětmi víte asi sami, co zrovna ty vaše může bavit nejvíc.

5. Nenuťme dítěti dietu! V době vývoje nemůže jíst jako letitá dietářka. Nemůže jíst tolik vlákniny jako dospělý člověk (u dětí a dospívajících platí velmi jednoduchá rovince: množství vlákniny na den v gramech = věk + 5), ne fakt to není „vhodné“ a „zdravější“, jejich trávicí trakt na to skutečně není vybaven a můžete ho poškodit. Není pro ně vhodné jídlo s dávkou umělých sladidel. Není pro ně vhodné jíst ani v poměrech živin, které nastavují kdejaké rovnice určené pro dospělé (a ještě započítávající pravidelný pohyb).

Zkrátka, dokud není obezita u dítěte v nějakém vyšším stupni, jděme příkladem a zaveďme doma čas jídla, počet jídel za den a jejich správné složení – a nic navíc. Ani ve špajzu. Odstraňme veškeré slazené pití a nenahrazujme ho něčím s umělými sladidly. Buďme sami aktivní a nuťme k aktivitě i dítě, navzdory otráveným obličejům. U větších dětí a dospívajících zkusme navrhnout třeba to společné cvičení. Já vím, že naprostá většina rodičů to už dělá. Jen to nepřehánějme ani na druhou stranu a nedělejme z dítěte dietáře. Ty děti sice „z toho nevyrostou“ dost možná, ale když se naučí jíst dobré jídlo, ideálně z co nejpřirozenějších surovin a bez náhražek, a když se naučí aktivně hýbat (nejen cvičit, ale chodit, něco dělat, neprosedět celý den), je velká šance, že za rok už tak oplácané nebudou, až se povytáhnou, a nebudou přibírat dál víc tuku, než by měly. A hele, nám to taky prospěje, když to tak budeme dělat sami.

No a pokud je tu řeč o obezitě vyššího stupně (a pozor, u dětí se to měří jinak, nebavíme se o BMI, to fakt ani moc nejde, bavíme se o percentilu – tedy o tom, kolik procent dětí stejného věku je takových a makových), řešme to s odbornými nutričními terapeuty specializovanými na práci s dětmi a mládeží.

Pevné nervy a nevzdávejme to!

PROSÍM JEDEN DIETNÍ SMAŽÁK

Za chvíli je léto. Musím zhubnout! A rychle. Jo, co vlastně dneska k obědu? Smažák? Sakra. Ale musí být dietní! Kouknu se na net, jak to udělat, aby byl dietní!

Už jste taky narazili na internetu na diskuse jak na dietní smažák, dietní řízky, dietní zabijačku? Musím hubnout, tak přece nemůžu ten smažák klasicky. Ale když vynechám mouku, určitě to bude v pohodě a kila poletí dolů jak po másle!

Můžeme se tím bavit. Anebo se nad tím můžeme zamyslet.
Proč se snažíme hledat zkratky? A proč nejsme ochotní něco změnit?
Opravdu si myslíme, že obalením v psylliu dosáhneme „hubnoucího smažáku“?

OTOČÍM TO O 180 STUPŇŮ
Člověk velmi nerad mění svoje návyky. To se ví. Proto je každá změna tak těžká. U toho, kdo se snaží zhubnout, to platí o to víc. Tady se totiž nebavíme o tom, jestli začnu chodit do práce levou nebo pravou cestou a jestli to nádobí budu mýt ráno nebo večer. Při hubnutí toho musíme změnit víc.

Potíž je v tom, že většina lidí chce měnit všechno najednou. Otočit svůj život po 20, 30, 50 letech vzhůru nohama. Najednou dělat všechno úplně jinak než dřív. Totálně naopak.
A ono to nefunguje. Protože to nikdo dlouho nevydrží.
Takže po dvou týdnech, měsíci „diety“ začneme hledat, jak udělat buchty zdravé. A jak zdravě osmažit květák. Ten je přece v pořádku, ne?

Aby bylo jasno, já rozhodně neříkám, že odteď máte už navždycky zapomenout na všechny ty obalované květáky, smažáky a řízky! To vůbec ne.
Ani neříkám, že nejde najít variantu, která je pro tělo prospěšnější. U buchet i řízků.
Upéct místo smažení ve friťáku. Obalit jinak. Ubrat množství cukru v buchtě (ne, nezachráníme to, když tam místo cukru dáme med – ty dobré látky v medu se tepelnou úpravou vytratí a zůstane zase jenom energie z cukru). Tohle všechno je v pořádku a hledejme nové, zdravější cesty.

Ale nečekejme, že začneme hubnout, když ten smažák budeme obalovat ve vláknině – a jíst ho třikrát týdně. A když ta „zdravá buchta“ bude obden.

KROK ZA KROKEM
Když se snažíme něco měnit, nejlepší je postupovat po jednotlivých krocích. Jeden po druhém.
Začněme tím, že ten smažák volíme z kvalitního sýru.
Pak ho obalme trošku jinak.
Pak ho místo smažení upečme.
Pak si ho nedávejme pokaždé, když na něj dostaneme chuť.
A pak si ho nechme na velmi výjimečné příležitosti.
A nenamlouvejme si, že děláme něco pro svoje zdraví, když ho jíme často, ale ve „zdravé“ úpravě, která nám vůbec nechutná.

Často je zkrátka lepší postupnými kroky ten pomyslný smažák odbourat a z jídelníčku ho vystrnadit úplně. A když na něj jednou za půl roku dostaneme neodolatelnou chuť, dát si prostě klasiku. Uspokojí totiž nakonec mnohem víc než ty „zdravé“ verze, které nám třeba nechutnají.

Takže co máte dnes k obědu?