Jako každý rok se s prvním lednovým dnem pouští spousta lidí do „zdravějšího“ života. Chtějí hubnout, být víc fit, víc se hýbat. Možná taky jinak pracovat, jinak trávit čas se svými blízkými, chovat se jinak i sami k sobě. Proč ale máme ty nové začátky tak rádi?
Po posledních dvou letech, kdy je celý svět v područí pandemie a krize, jakou nepamatujeme, asi po nějakém novém začátku nebo lepším žití touží spousta lidí. To je naprosto normální. Člověk má v povaze, že touží žít líp, mít se líp, ale taky se líp cítit a líp vypadat. Někdo je zase po těch dvou letech už unavený z čekání na to, až to celé přejde. Ostatně, tenhle pocit se docela dost projevuje i u mě.
Jsem unavená. Jsem vyčerpaná. V jedné části svého působení jsem doslova vyhořela. A odkládám sen a slib, který jsem sama sobě dala na dobu, AŽ… Možná jste na tom podobně a hledáte nějaké pomyslné „nakopnutí“. Možná vás pohání ta pomyslná prvolednová předsevzetí. A ono to nemusí být vyloženě špatně. Jen s nimi je třeba pracovat jinak než jako se snem, nereálným příslibem, a začít je vnímat jako cíl.
Když máme cíl, obvykle k němu máme i plán – v tom se cíle liší od snů a přání. Plán, který říká, jak k tomu cíli chceme dojít. Zkusme tedy toho počátečního novoročního nadšení využít k tomu, že tento víkend si najdeme chvilku času sami pro sebe a zkusíme si NAPLÁNOVAT, co budeme dělat, aby to tentokrát nebylo jen vysněné předsevzetí, které se v půli ledna rozplyne jako pára nad hrncem. Zkusme si udělat plán na letošní rok. Nebo třeba na půl roku, na čtvrt roku. Klidně jenom plán na leden. Určeme si, co přesně chceme dosáhnout. A jak toho dosáhnout můžeme.
A potom začněme něco dělat. Konkrétně, pravidelně, dlouhodobě.
Jestli s tím chcete pomoct, jsem tu pro vás. Můžeme se bavit o jídelníčku. Můžeme se bavit o tréninku. Nebo třeba taky o tom, jak vůbec ten správný plán poskládat a kde na úkoly v něm najít čas. Anebo si se mnou můžete zacvičit v Radotín Fitness nebo zatančit v Centru tance v Praze.
Druhý týden nového seriálu je tady! Minule jsme si vyjasnili, proč chceme něco dělat, a taky jsme se prošli a začali pít – no dobře, nealkoholické, neslazené tekutiny. A dneska pokročíme zase o kousek dál.
Když víme, proč něco chceme, musíme taky vědět, jak toho můžeme dosáhnout. Takže i tento týden vytáhneme bloky a budeme jednat číst třeba starší články a jednak trošku přemýšlet. Najděte si pro sebe půl hodiny (nebo klidně víc, jestli můžete) nerušeného času. Máte? Tak jdeme na to!
Co máte v plánu? Zhubnout? Dostat se do kondice? Líp se o sebe starat? Vařit si dopředu do krabiček? Fajn, všechno si to napište. Všechno, co vás napadne. Hotovo?
Teď si z toho vyberte to, co je pro vás nejhlavnější cíl, a ten si jasně zformulujte: – Chci mít takové a makové procento tuku. – Chci udělat provaz. – Chci si koupit šaty velikosti XY. – Chci mít krevní tlak takový a takový. – Chci mít v pase tolik a tolik centimetrů. – Chci uběhnout půlmaraton.
Buďte konkrétní, co nejvíc to jde. Nebereme teď „chci zhubnout“ nebo „chci být zdravá“, to je jasné, ale vlastně to nic konkrétního neříká. Vám ani o vás. Takže hledejte třeba to, co by se jiným mohlo zdát jako pitominka, ale pro vás je to důležité. A hlavně se to dá nějak zkontrolovat, až to přijde – ty šaty oblečete, ten půlmaraton uběhnete…
Tohle si napište jako svůj hlavní cíl, jakkoli třeba se vám zdá malicherný. Vyveďte ho v barvách, s kudrlinkami, kytičkami kolem, jak jen chcete 🙂
A teď přijde legrace. Co pro něj můžete a zvládnete udělat? Ne ideálně, ne když nebudete mít na starosti nic jiného. Ne, když je to něco, co si myslíte, že byste dělat měli, ale stejně tak dobře víte, že to dělat nebudete. Teď si napište, CO DĚLAT ZVLÁDNETE A MŮŽETE!
1 ÚKOL V OBLASTI JÍDLA * budu pít čaj a kafe bez cukru * budu jíst zeleninu u oběda * budu pít 2 litry neslazených nealkoholických tekutin denně * budu jíst rybu nejméně 1 x týdně * budu jíst luštěniny nejméně 1 x týdně
1 ÚKOL V OBLASTI POHYBU * budu chodit 3 x týdně 30 minut v kuse venku * budu se každý večer 5 minut protahovat * budu 1 x týdně chodit na hodinu tance * budu každý den 10 minut cvičit * budu chodit do 3. patra zásadně jenom po schodech
1 ÚKOL V OBLASTI MYSLI * budu si každý večer psát, co hezkého se mi ten den událo * budu si každý večer psát, za co jsem vděčná * budu volat máme nejméně 1 x týdně * budu si každý týden aspoň 1 x na 30 minut číst * budu každý týden volat jedné kamarádce.
Vyberte si z každé oblasti 1 úkol a ten si zapište.
Na některé z nich postupně narazíte, ale zatím si je zvolte jako svoje hlavní. A snažte se je opravdu plnit! Nic víc po vás prozatím nechci.
Jo a ještě drobné úkoly pro tento týden! 1. pro hlavu – jasně si určete svůj hlavní cíl a vyberte si svoje 3 úkoly a začněte je plnit
2. pro pohyb – pokud nejste fyzicky handikapované, minimálně do 2. patra choďte pěšky po schodech!, ano, i s nákupem 🙂
3. pro výživu – u každého oběda snězte dávku bílkoviny: maso, vejce, sýr, náhradu bílkovin
A samozřejmě pokračujte s tím, co jste si odnesly už z minulého týdne.
Příští sobotu zase nashle!
P. S.: Ne, na tu váhu jsme pořád nevlezly! (No dobře, já vím, že jste nevydržely, já taky ne… 😉 )
Je to tady! Měsíc za námi a #zázračnéráno… taky za námi? Ne tak docela! Jak to? Čtěte dál.
Začalo to zcela prozaicky: Jak mám najít ráno čas, abych dělala něco navíc? No, snadno! Nemusím to dělat celou hodinu. Ještě pořád nemám ranní tréninky, dokud doktoři nepovolí. Ale jak jsem psala:
* #zázračnéráno není o brzkém vstávání. Jeho základem je začít den takovým způsobem, abychom nebyli obětí vláčenou okolnostmi, ale převzali svůj život do vlastních rukou. A to by měl být cíl každého z nás.
Takže první úkol byl jasný: odbourat pocit, že se nevyspím a budu vstávat v umrtvující hodinu, kdy jsem nesvéprávná. Stačilo se přeladit. Nemusím vstávat brzy, musím vstávat určitým způsobem. I bez ranního tréninku si na 10 minut zacvičit rehabilitační cviky. Řekněme si to upřímně, ty potřebuje každý. Natožpak když se celý život hýbete a teď několik týdnů nemůžete. To máte pocit, že se rozpadnete! V klidu se nasnídat a u toho si vzít zápisník a připravit si denní program a zapsat třeba další myšlenky:
* Jedním z prvků #zázračnéráno je i zapisování. Myšlenek, denního plánu, jídelníčku, nebo třeba soupisu toho, zač jsme vděční. Každý si to upraví, jak mu to vyhovuje. Já si vedle denních úkolů zaznamenávám i svá plus dne. A tréninkové deníky znám asi tak 30 let! (Jo, jsem mladá už dlouho 😉 ) Utřídit si myšlenky nebo program, připomenout si, co se povedlo nebo co je v našem životě v pořádku, to je osvědčený způsob, jak si zklidnit mysl. Vyberte si, co vám vyhovuje, a nebojte se to zkusit. „Můj milý deníčku…“ má spoustu podob.
K čemu je takové zapisování dobré? Třeba k ujasnění toho, co ten den budete dělat. Když o něčem v životě sníte a chcete to, měli byste to ze snu převést do cíle a ten rozplánovat tak, abyste ho dosáhli. Sny se občas plní jakoby zázrakem, ale většina těch velkých snů potřebuje, abychom jim šli naproti. Docela obyčejně si k nim našli cestu a udělali na ní všechny kroky.
* Ahoj, plniči svých cílů! Tradiční pozdrav Hala Elroda. Lidé, kteří si kladou cíle a jdou si za nimi, jsou v životě rozhodně úspěšnější než ti, kdo jen čekají, co se stane dál. Určitá volnost a svoboda v tom, co chceme dělat v příští hodině, je nutná, nejsme stroje. Ale v hlavních oblastech života bychom asi měli vědět, co chceme, kam jdeme a jak tam chceme dojít. Co myslíte?
Já plánovač jsem. Určitě jsem lepší plánovač, než provaděč 🙂 Jen mi občas chybí dostatek vytrvalosti, abych z té cesty nescházela. Ovšem pracuju na tom! A Zázračné ráno mi v tom určitě pomohlo už během jednoho měsíce.
* Ano, rána bych měla mnohem radši, kdyby začínala později 🙂 Dneska se mi hodně z vyhřátého klobouku nechtělo. Až jsem si říkala, že těch pověstných „ještě 5 minut“ protáhnu a na #zázračnéráno se vykašlu, vždyť se to nezblázní. Ale dala jsem to, mám krátce odcvičeno, přečteno pár stránek, zapsáno do denního záznamníku/úkolovníku/deníku, zvládla jsem i pro mě nejnáročnější část práce s myšlenkami. A jsem ráda! Vynechávat je tak snadné. Ale kolik věcí se pro jednou nezbláznilo, abyste se k nim nikdy nevrátili?
Nemusela jsem přitom opravdu každý den strávit ráno hodinu cvičením, dýcháním, vizualizací, afirmací, soustředěním, čtením (třeba Zázračného rána) a zapisováním. Pro mě je třeba meditace, a to i v podobě zklidnění na vlastní dech, obtížná. Jsem áčkový typ osobnosti, nejsem kliďas. Ano, vím, že by mi to právě proto prospělo, ale zatím mi to způsobuje spíš stres – což je jaksi proti zamýšlenému účinku, že. Ale vyhovuje mi vstupovat do dne s určitou pevnější kostrou. Ráno jedu na autopilota. A když mě ten autopilot nasměruje na tu správnou dráhu, je to přece fajn, ne? Může to být klidně i za 6 minut!
* Zázračné ráno teď jelo v „úsporném režimu“. Ostatně i v knížce se dočtete, že se dá vše zvládnout i za 6 minut! Ano, pouhých 6! Po minutě na každý úkon. Je to nejzákladnější a v okamžicích krize, ale když zrovna máte týden knižního veletrhu a hned potom si na týden odjedete na konferenci, dá se to i tak. Čtení pár minut tady či onde, deník sem tam s myšlenkami, sem tam jen s akutními úkoly, a vizualizaci dost často zaberou představy, jak si sednete na břehu Atlantiku, budete poslouchat šumění vln (a přitom se nesoustředit na nic jiného, takže se blížíme tomu „sezení v tichu“ nebo meditaci) a budete nadechovat mořský vzduch… Všechno jde, ne? A deníček, který slouží jako úkolovník a záznamník v jednom, máte při ruce. Mimochodem, kapitolu o zkráceném režimu najdete ke konci knihy.
A co bylo hlavním výsledkem měsíce s Halem Elrodem?
* Utřídit si každý den myšlenky, srovnat si, co chcete a nechcete, zamyslet se nad tím, kudy by se měl váš život ubírat… Tohle asi občas potřebujeme všichni. Někdy právě taková pravidelná a třeba i sebekratší zamyšlení pomůžou ujasnit si, že něco v životě už nechcete nebo něco chcete změnit. Já to udělala. Moje zázračná rána mě dovedla k rozhodnutí, které ve mně zrálo hodně dlouho. Uvědomila jsem si, co už opravdu nechci a nebudu snášet. A udělala za tím tlustou čáru. Ještě to teda úplně definitivní čára není a může to být ještě náročné, ale ulevilo se mi už teď. Tak jen držte palce, ať vše dotáhnu do konce co nejdřív a bez trablů. Jo, takže vlastně Hal Elrod mě přivedl k tomu, že jsem se zbavila jedné zátěže! To jde, ne? 🙂
To, kým jste, není totéž jako to, co děláte. Ale to, co děláte, určuje, jakým se stáváte.– Hal Elrod
😉 ) Utřídit si myšlenky nebo program, připomenout si, co se povedlo nebo co je v našem životě v pořádku, to je osvědčený způsob, jak si zklidnit mysl. Vyberte si, co vám vyhovuje, a nebojte se to zkusit. „Můj milý deníčku…“ má spoustu podob. 
🙂 Dneska se mi hodně z vyhřátého klobouku nechtělo. Až jsem si říkala, že těch pověstných „ještě 5 minut“ protáhnu a na