Zakádáte si na tom, že zvládáte deset věcí najednou? A děláte je všechny fakt dobře?Jak nebýt uhoněná vlastním pocitem, že toho musíme zvládat víc než člověk? Čtěte dál.
Jsem workoholka.
Workoholka, která multitaskuje.
Ale léčím se!
Roky jsem vyhlášená tím, že mě i Twitter občas povožuje za robota. Dělám toho spoustu a baví mě to tak.
Ale mladá jsem už delší dobu a někdy je těch deset věcí najednou už přece jen trochu únavných.
Mám prakticky dvě práce. A tu hlavní, která platí účty, jsem navíc rozdělila taky na dvě části, které se navzájem doplňují. Proto není nic divného, že se někdy snažím poskládat to všechno dohromady tak, že připomínám chobotnici v záchvatu šílenství.
Ale je fakt, že tohle zdravé není. A v určité chvíli si asi každý, kdo takhle žije, řekne, že by to chtělo být trochu klidnější. Navíc to, co jste zvládali ve dvaceti, je před padesátkou trošku náročnější, co si budeme povídat. Najednou se přistihneme, že nám trvá mnohem déle dotahovat věci do konce, nebo s nimi vůbec pořádně začít! A když k tomu chceme ještě taky pečovat trochu o sebe, hubnout, být zdravější a fit, tak najednou čas dojde docela a výsledky utíkají před očima!
Dělat jedno po druhém!
Před časem se mi dostala do ruky knížka o tom, jak dělat všechno postupně.
Jo, musím se to učit. Není mi to přirozené. Jako ženská, blíženec a workoholka k tomu (a věřte, že horší kombinaci asi fakt nenajdete), se PYŠNÍM tím, že jsem ta zmiňovaná chobotnice. Ale musím přiznat, že mě to zmáhá a že je na čase změnit trochu strategii.
Takže jsem si na tuhle knížku vzpomněla a pořádně ji pročetla.
Jmenuje se SINGLETASKING, napsala ji Devora Zacková a vyšlo to před časem v Ikaru.
A celé je to povídání (docela krátké a svižné) o tom, jak
DĚLAT JENOM JEDNU VĚC A PAK TEPRVE DRUHOU.
Podle odborníků tak nakonec uděláme víc. Líp se soustředíme. Máme lepší výsledky. On totiž mozek ve skutečnosti opravdu nezvládá dělat víc věcí najednou.
Ano, slyším vás, jak se teď smějete. Zasloužilé matky i manažerky. Jo, slyším, vidím a chápu vás!
Zkouším to.
Nebudu lhát, jde to ztuha.
Ale snažím se.
Pro začátek, pokouším se v rámci půlhodiny soustředit vždycky jen na jeden úkol, nebo jeden typ úkolů. A protože bych asi nevydržela najednou dělat celý den pořád jenom jedno a to samé, pak ty úkoly prostřídám. Ale tu další půlhodinu zase věnuju jenom té jedné věci. A když něco dělám, nedělám u toho nic jiného.
Teda takhle, u žehlení si fakt něco pustit můžete, při cestování si číst taky smíte – to jsou činnosti, které děláme tak automaticky, že u nich nepotřebujeme přemýšlet, proto se může pozornost soustředit na to čtení, poslouchání nebo sledování televize (a upřímně, na Bergmana se asi při žehlení nikdo nedíváme, že jo).
Víte, co je pro mě zatím nejtěžší?
Nepracovat u oběda! No, začala jsem zase občas chodit na jídlo ven. Když si přinesu do práce krabičku, jím u stolu, a už se neubráním tomu, že tu kouknu na mail, tu do kalendáře…
Ale snažím se!
P.S.: Čte se to fakt dobře, slupnete to docela rychle, pobavíte se u toho a ten červíček, jestli teda jako vážně nemáte dělat jenom jednu věc, ve vás zahlodá. A ne, u čtení jsem neměla puštěnou televizi, rádio ani CD ani jsem si nepovídala s mužem, netelefonovala, neposílala esemesky, netweetovala, nepostovala na FB, na Instagramu, a tenhle blog jsem taky sepsala až po dočtení!
😉 ) Utřídit si myšlenky nebo program, připomenout si, co se povedlo nebo co je v našem životě v pořádku, to je osvědčený způsob, jak si zklidnit mysl. Vyberte si, co vám vyhovuje, a nebojte se to zkusit. „Můj milý deníčku…“ má spoustu podob. 
🙂 Dneska se mi hodně z vyhřátého klobouku nechtělo. Až jsem si říkala, že těch pověstných „ještě 5 minut“ protáhnu a na