Šestý týden a já pořád neříkám, že máte omezit to a to? Proč? I o tom je dnešní článek. A ano, navazuje na ten z minulého týdne. Ono totiž téma stresu a hubnutí spolu fakt souvisí. A když si to konečně přiznáme, možná se ten začarovaný kruh podaří konečně prolomit.
Kdo mě sledujete na Facebooku a Instagramu, marně jste hledali tento týden jídelníčky a ranní posty z tělocvičny nebo karimatky. Jak to? Tělo zradilo!
Když se o své tělo nestaráte dostatečně dobře, bude fungovat, bude třeba fungovat i dlouho, ale pak si jednoho dne postaví hlavu a zastávkuje. Víc nebo míň, později nebo dřív, ale zastávkuje.
Já po svém tělu chci pravidelný trénink (už zase), kterému si (už) tak trochu odvyklo, když se loni flákalo.
Chci po něm taky dost dlouhou pracovní dobu s dost velkou zátěží – a k tomu mu nedávám dost odpočinku. A všechna ta „dost“ jsou tady schválně! Ono totiž můžete od svého těla DOST chtít, ale musíte mu taky za to DOST dávat.
Vy třeba chcete, aby tělo ztrácelo tuk, vy se cítily (a dneska se budu obracet fakt hlavně na déle mladá děvčata) dobře a fit a plné energie, a do toho se honíte jak o závod na několika frontách a nedopřejete si DOST jídla a DOST odpočinku a DOST spánku a DOST živin – a pak se divíte, že DOST nehubnete, když přece housku jste neviděly už dost let!
Několikrát jste ode mě slyšely a četly, že tělo, když je vystaveno většímu nebo déle trvajícímu stresu, přejde do obrany. Začne se tomu náporu bránit. A dělá to různými způsoby.
Já když ho přetáhnu, onemocním. Nejraději samozřejmě na začátku dovolené. Moje tělo totiž ví, že musí makat a jet na plný plyn a ještě 30 procent k tomu. A dojede, dokud musí. Ale pak padne a padne poslední roky dost velkolepě.
Stejně to funguje i při tom hubnutí/nehubnutí. Jedete, jedete takhle dlouho, odpíráte si to či ono. Třeba jste ani neprošly drastickými dietami, jenom jíte nějak opatrně už dlouhé roky. Občas se nacpete dortíčky nebo máte období, kdy odmítáte řešit bůček. A pak zas nastavíte drsnější režim a jíte jenom „zdravě“ – a ty uvozovky jsou tam schválně.
Přiznejte si: Jak dlouho si – byť s přestávkami – hlídáte jídlo? Jak dlouho se třeba nutíte cvičit, i když vás to vlastně až tak nebaví? Jak dlouho jste se pořádně nevyspaly, protože toho přece musíte tolik stíhat? Jak dlouho se usilovně SNAŽÍTE hubnout?
Právě to „snažení“ a odpírání a nucení jsou něco, co bohužel zas tak moc se zdravým životem dohromady nejde. Ano, když zhubnete, budete mít třeba nižší tlak, nižší hladinu cholesterolu, sníženou hladinu cukru v krvi, menší objem pasu, který je rizikový. Jenomže když na to půjdete s musem a nucením, vzrostl vám mezitím kortizol, který zapříčinil, že tělo si řeklo, že takhle to teda nebude a že vám nedovolí ho vystavovat hladomoru – a začalo se držet zuby nehty veškeré energie, kterou dostává. A když jo neposlechnete a chcete po něm ještě víc, uteče se do nemoci.
Dá se z tohohle kruhu vystoupit?
Dá, ale chce to čas a trpělivost.
Neříkám, že máte jíst, co chcete, strávit život na gauči a nachodit denně tak tisícovku kroků k ledničce a zpátky!
Ale co tedy můžeme dělat?
1. úkol jídelní
Jezte tento týden jenom přirozené potraviny. Žádné polotovary, žádné chemické výrobky, žádné jídlo, které vyšlo čistě z továrny. Bohužel tentokrát to platí i na všechny náhražky: sójová „masa“, bílkovinné náhrady a podobně. Souhlas? Jak je tam chemická složka nebo složité továrenské zpracování – nebrat. Jak je to něco, co se dá vyrobit jednoduše a vyrábělo se už dávno (myslím tím třeba jogurt bez ochucení nebo sýr nebo máslo), jíst to můžete.
Přirozené potraviny nemusejí být energeticky nižší, ale dají vašemu tělu víc. A ve výsledku lepší výživa (=kvalitnější, nutričně bohatší) znamená lepší využití látek v ní obsažených, znamená víc energie, která se lépe využije.
2. úkol pro hlavu
Zamyslete se tentokrát, kde všude „jdete přes závit“. Kde něčeho není dost nebo je toho naopak moc. Kde není váš život vyvážený: a bavíme se o pracovním životě, rodině, péči o domácnost, vašem cvičení, aktivitě obecně, vztazích, péči o druhé… Prostě o všem, čemu se věnujete, ať chcete nebo musíte.
3. úkol pro tělo
Pokud se zrovna nechystáte někam na závody, zkuste se týden opravdu VŮBEC NEVÁŽIT, NEMĚŘIT A NEPOČÍTAT VYDANÉ KALORIE, NABĚHANÉ KILOMETRY, NACHOZENÉ KROKY… Prostě si nepřidělávejte stres tím, že budete usilovně plnit nějaké tabulky, jo? 🙂
No dobře, já to nesplním, protože já se na ty závody chystám, ale o tom někdy příště 😉