Je to tady! Měsíc za námi a #zázračnéráno… taky za námi? Ne tak docela! Jak to? Čtěte dál.
Začalo to zcela prozaicky: Jak mám najít ráno čas, abych dělala něco navíc?
No, snadno! Nemusím to dělat celou hodinu. Ještě pořád nemám ranní tréninky, dokud doktoři nepovolí. Ale jak jsem psala:
* #zázračnéráno není o brzkém vstávání. Jeho základem je začít den takovým způsobem, abychom nebyli obětí vláčenou okolnostmi, ale převzali svůj život do vlastních rukou. A to by měl být cíl každého z nás.
Takže první úkol byl jasný: odbourat pocit, že se nevyspím a budu vstávat v umrtvující hodinu, kdy jsem nesvéprávná. Stačilo se přeladit. Nemusím vstávat brzy, musím vstávat určitým způsobem. I bez ranního tréninku si na 10 minut zacvičit rehabilitační cviky. Řekněme si to upřímně, ty potřebuje každý. Natožpak když se celý život hýbete a teď několik týdnů nemůžete. To máte pocit, že se rozpadnete!
V klidu se nasnídat a u toho si vzít zápisník a připravit si denní program a zapsat třeba další myšlenky:
* Jedním z prvků #zázračnéráno je i zapisování. Myšlenek, denního plánu, jídelníčku, nebo třeba soupisu toho, zač jsme vděční. Každý si to upraví, jak mu to vyhovuje. Já si vedle denních úkolů zaznamenávám i svá plus dne. A tréninkové deníky znám asi tak 30 let! (Jo, jsem mladá už dlouho 
😉 ) Utřídit si myšlenky nebo program, připomenout si, co se povedlo nebo co je v našem životě v pořádku, to je osvědčený způsob, jak si zklidnit mysl. Vyberte si, co vám vyhovuje, a nebojte se to zkusit. „Můj milý deníčku…“ má spoustu podob.
K čemu je takové zapisování dobré? Třeba k ujasnění toho, co ten den budete dělat. Když o něčem v životě sníte a chcete to, měli byste to ze snu převést do cíle a ten rozplánovat tak, abyste ho dosáhli. Sny se občas plní jakoby zázrakem, ale většina těch velkých snů potřebuje, abychom jim šli naproti. Docela obyčejně si k nim našli cestu a udělali na ní všechny kroky.
* Ahoj, plniči svých cílů!
Tradiční pozdrav Hala Elroda. Lidé, kteří si kladou cíle a jdou si za nimi, jsou v životě rozhodně úspěšnější než ti, kdo jen čekají, co se stane dál. Určitá volnost a svoboda v tom, co chceme dělat v příští hodině, je nutná, nejsme stroje. Ale v hlavních oblastech života bychom asi měli vědět, co chceme, kam jdeme a jak tam chceme dojít. Co myslíte?
Já plánovač jsem. Určitě jsem lepší plánovač, než provaděč 🙂 Jen mi občas chybí dostatek vytrvalosti, abych z té cesty nescházela. Ovšem pracuju na tom! A Zázračné ráno mi v tom určitě pomohlo už během jednoho měsíce.
* Ano, rána bych měla mnohem radši, kdyby začínala později 
🙂 Dneska se mi hodně z vyhřátého klobouku nechtělo. Až jsem si říkala, že těch pověstných „ještě 5 minut“ protáhnu a na #zázračnéráno se vykašlu, vždyť se to nezblázní. Ale dala jsem to, mám krátce odcvičeno, přečteno pár stránek, zapsáno do denního záznamníku/úkolovníku/deníku, zvládla jsem i pro mě nejnáročnější část práce s myšlenkami. A jsem ráda! Vynechávat je tak snadné. Ale kolik věcí se pro jednou nezbláznilo, abyste se k nim nikdy nevrátili?
Nemusela jsem přitom opravdu každý den strávit ráno hodinu cvičením, dýcháním, vizualizací, afirmací, soustředěním, čtením (třeba Zázračného rána) a zapisováním. Pro mě je třeba meditace, a to i v podobě zklidnění na vlastní dech, obtížná. Jsem áčkový typ osobnosti, nejsem kliďas. Ano, vím, že by mi to právě proto prospělo, ale zatím mi to způsobuje spíš stres – což je jaksi proti zamýšlenému účinku, že. Ale vyhovuje mi vstupovat do dne s určitou pevnější kostrou. Ráno jedu na autopilota. A když mě ten autopilot nasměruje na tu správnou dráhu, je to přece fajn, ne? Může to být klidně i za 6 minut!
* Zázračné ráno teď jelo v „úsporném režimu“. Ostatně i v knížce se dočtete, že se dá vše zvládnout i za 6 minut! Ano, pouhých 6! Po minutě na každý úkon. Je to nejzákladnější a v okamžicích krize, ale když zrovna máte týden knižního veletrhu a hned potom si na týden odjedete na konferenci, dá se to i tak. Čtení pár minut tady či onde, deník sem tam s myšlenkami, sem tam jen s akutními úkoly, a vizualizaci dost často zaberou představy, jak si sednete na břehu Atlantiku, budete poslouchat šumění vln (a přitom se nesoustředit na nic jiného, takže se blížíme tomu „sezení v tichu“ nebo meditaci) a budete nadechovat mořský vzduch… Všechno jde, ne? A deníček, který slouží jako úkolovník a záznamník v jednom, máte při ruce. Mimochodem, kapitolu o zkráceném režimu najdete ke konci knihy.
A co bylo hlavním výsledkem měsíce s Halem Elrodem?
* Utřídit si každý den myšlenky, srovnat si, co chcete a nechcete, zamyslet se nad tím, kudy by se měl váš život ubírat… Tohle asi občas potřebujeme všichni. Někdy právě taková pravidelná a třeba i sebekratší zamyšlení pomůžou ujasnit si, že něco v životě už nechcete nebo něco chcete změnit. Já to udělala. Moje zázračná rána mě dovedla k rozhodnutí, které ve mně zrálo hodně dlouho. Uvědomila jsem si, co už opravdu nechci a nebudu snášet. A udělala za tím tlustou čáru. Ještě to teda úplně definitivní čára není a může to být ještě náročné, ale ulevilo se mi už teď. Tak jen držte palce, ať vše dotáhnu do konce co nejdřív a bez trablů.
Jo, takže vlastně Hal Elrod mě přivedl k tomu, že jsem se zbavila jedné zátěže! To jde, ne? 🙂
To, kým jste, není totéž jako to, co děláte. Ale to, co děláte, určuje, jakým se stáváte.– Hal Elrod